Politika bydlení po česku – a jak z toho ven?

Veřejná debata se koná ve středu 20. června od 18:30 hodin v klubu Zázemí na adrese Bartolomějská 309/13 ,  110 00  Staré město

Téměř 3 desítky let vývoje trhu s bydlením nedoprovázených koncepční bytovou politikou nás dovedly do dnešní tristní situace: ceny nájmů a nemovitostí narůstají tak, že bydlení se stává těžko dostupným i pro příslušníky střední třídy, ještě horší je pak situace těch, kdo o standardní bydlení přišli a žijí na ubytovnách nebo bez přístřeší. Pro současnou i nově vznikající vládu se však politika bydlení zdá být problémem druhého řádu. Jedinou změnou, o níž se představitelé současné vlády dosud skutečně zasadili, je omezení příspěvků a doplatků na bydlení, které by ale v případě schválení znamenalo další zhoršení situace pro tisíce domácností.

Zveme vás na první veřejnou přednášku iniciativy za dostupné bydlení Bydlet – Žít!, která bude věnována dosavadní politice bydlení v ČR a příčinám současného neutěšeného stavu na trhu s bydlením. Bude rovněž řeč o možnostech, jak změnit bytovou politiku tak, aby do budoucna bylo kvalitní bydlení dostupné pro všechny.

V panelu zasednou:

Nisan Jazairi, Agentura pro finančně dostupné bydlení
Michaela Pixová, sociální geografka
Milan Taraba, předseda Sdružení nájemníků ČR

V Česku rostou domy, ve kterých se nic neutají. O sousedech víte všechno

Jana Divinová , 6.6.2018

Majitelé bytů v některých novostavbách si stěžují, že se k nim šíří od sousedů hluk, křik dětí nebo koupelnový provoz. Nejčastější příčinou bývá použití materiálů jejichž vlastnosti se pohybují na hranici norem a problém s „hlučnými sousedy“ je na světě. Nový byt tak nemusí být zárukou bezproblémového bydlení.

V jedné scéně filmu Zítra to roztočíme, drahoušku přikládá Evžen Novák v podání Miloše Kopeckého ke stěně hrneček, aby si poslechl, co si jejich sousedé vyprávějí. Dneska by u některých novostaveb na odposlech žádné kuchyňské nádobí nepotřeboval. U řady developerských projektů si totiž vlastníci bytů stěžují, že se do jejich bytu šíří dupání, křik dětí nebo koupelnový provoz.

Odborníci se však shodují, že projekty akustické normy často plní – a lidé mají přesto problém. Podle Petra Vlčka ze společnosti Noitami akustika jde obvykle o případy, kdy developer použije materiály, jejichž vlastnosti se pohybují na hranici norem. Pak už stačí jen nesprávné provedení stavby a problém s „hlučnými sousedy“ je na světě.

Pokračování zde:

Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/novostavby-majitele-bytu-0y6-/ekonomika.aspx?c=A180605_212812_domaci_jumi

Jak regulovat Airbnb?

Kateřina Smejkalová     21.5.2018

Dopady krátkodobých pronájmů už tvrdě postihly i Českou republiku. Jak se s nimi daří bojovat v jiných zemích a co vlastně obnáší návrh Pirátů?


Z evropského zahraničí čím dál tím častěji slýcháme o rázných opatřeních proti zprostředkovávání krátkodobých pronájmů přes platformu Airbnb. Od července se pod pokutou až 400 tisíc eur rozhodla zakázat pronajímat ubytovací kapacitu soukromým osobám mallorská Palma – a cílí tím jednoznačně zejména na Airbnb a jemu podobné portály. Amsterdam zase nedávno ohlásil svůj záměr omezit dobu, po kterou je možné ubytovací kapacitu krátkodobě pronajmout z nyní platných 60 dní ročně od příštího roku na pouhou polovinu.

Pokračování:

https://a2larm.cz/2018/05/jak-regulovat-airbnb/

Sociální politika bydlení je v zájmu všech

Michaela Pixová  ,   25.5.2018

Bytová situace v České republice začíná být dramatická. Změnu k lepšímu by měli podpořit i ti, kdo problémy s bydlením nemají.

Přesně v době, kdy se situace na trhu s nemovitostmi v České republice začala velmi výrazně podobat té v zemích západní Evropy a Severní Ameriky, kde se nedostupnost bydlení a hrozba vystěhování dotýká i střední třídy, se současná česká vláda rozhodla hrozící humanitární krizi nikoli řešit, nýbrž ji naopak podstatným způsobem prohloubit.

Hodlá tak učinit omezením doplatků a příspěvků na bydlení, které dosud představovaly jediný celoplošně využívaný nástroj sociální politiky v oblasti bydlení a vzhledem k vzrůstajícím cenám bydlení pomáhaly i mnoha pracujícím. Jelikož nedostupnost bydlení postupně přestává být jen tématem Romů, seniorů, samoživitelů a nejnižších společenských vrstev, možná právě nyní nastává příhodný čas ke kolektivní organizaci a společnému boji za radikální změnu politik, které dosud bydlení ponechávaly volnému působení trhu.

Pokračování zde:

https://a2larm.cz/2018/05/socialni-politika-bydleni-je-v-zajmu-vsech/

Přeformulovat soukromé a veřejné

Matěj Metelec, Lukáš Rychetský,      16.5.2018

Přetiskujeme rozhovor se sociální pracovnicí, akademičkou a odbornicí na bydlení Eliškou Černou, který vyšel v aktuálním čísle A2 věnovaném krizi bydlení. To se stává nedostupným i pro střední třídu.

V programových prohlášeních posledních vlád, včetně té současné, se objevily přísliby, že stát bude usilovat o dostupné nájemní bydlení pro všechny, že se bude řešit situace osob v bytové nouzi, že vláda bude podporovat přístup nízkopříjmových skupin k bydlení a podobně. Zdá se tedy, že se na bydlení pohlíží jako na základní právo. Projevují se ale tyto proklamace v praxi?

Myslím, že tato problematika má dvě roviny. Jednak se ona prohlášení v praxi příliš neodrážejí. Neexistuje žádná centrální bytová politika, která by reagovala na divokou privatizaci bytového fondu v devadesátých letech nebo na to, že v posledních deseti letech na trh s bydlením vstoupily velké nadnárodní společnosti. Druhá rovina se váže k představě, že bytová politika vyřeší všechny problémy s bydlením, což je tak trochu mýtus. I když vznikne funkční legislativa, problémy nezmizí. To vidíme ve státech, kde třeba existuje legislativně zakotvené právo na bydlení, ale jeho vymahatelnost je slabá nebo skoro žádná.

David Madden a Peter Marcuse v knize In Defense of Housing v kapitole nazvané právě Mýtus bytové politiky upozorňují, že stát intervenuje jenom tam, kde je to pro něj výhodné, a málokdy klade důraz na reálné potřeby lidí. Což je samozřejmě dvojsečná argumentace, protože jejím výsledkem může být třeba současná neoliberální politika, kdy není regulované v podstatě nic. Nicméně legislativa sama o sobě málokdy něco vyřeší, už proto, že bývá kompromisní, dojednává se v nějaké koalici a bere v potaz různé zájmy a nátlakové skupiny. Přesto musím zdůraznit, že je velmi důležité, aby u nás konečně vznikl zákon o sociálním bydlení.

Pokračování zde:

https://a2larm.cz/2018/05/preformulovat-soukrome-a-verejne/

Veřejná schůzka iniciativy

Dobrý den,

iniciativa za dostupné bydlení Bydlet-Žít bude v úterý 15. května od 18:00 pořádat veřejnou schůzku, kde všem zájemcům představíme naši dosavadní činnost i naše záměry.

Společně s vámi bychom pak chtěli probrat mimo jiné tyto body:

  • Další průběh petiční akce
  • Medializaci obou verzí základního prohlášení
  • Pravidelné veřejné debaty
  • Nápady na další činnost
  • Volbu druhého mluvčí iniciativy

Na schůzku jste srdečně zváni a budeme rovněž velice rádi, pokud se do boje za dostupné bydlení spolu s námi zapojíte! 🙂

Schůzka se uskuteční v Unijazzu na adrese:

Jindřišská 5
110 00, Praha 1
(Jindřišská pasáž, II. schodiště, 4. patroKdyby bylo schodiště zavřené, zvoňte.)

 

Bydlet-Žít! Iniciativa za dostupné bydlení

Projev iniciativy Bydlet – Žít na 1. Máje

V Praze na Jungmannově náměstí se dnes od 14:00 hodin konala demonstrace za dostupné bydlení a důstojnou mzdu, kterou spoluorganizovala i iniciativa Bydlet-Žít. Projev za iniciativu pronesla na závěr demonstrace Martina Veverková. Celý projev si můžete přečíst zde: 

Po tom, co se odstěhujeme od svých rodičů, užijeme si několik studentských let ve spolubydlení, přijde moment, kdy se musíme začít poohlížet po vlastním, stabilním bydlení. Ti šťastnější z nás dostanou nebo zdědí byt od rodičů nebo prarodičů, ti méně šťastní si musí najít byt s komerčním nájemným a případně doufat, že se jim během několika následujících let podaří dosáhnout na hypotéku. Bydlení je chápáno jako tržní záležitost a jeho zajištění je tedy na nás.

Tato situace, na kterou jsme si od doby, kdy skončila vlna privatizace v 90. letech a regulace nájemného, zvykli a začali ji chápat jako přirozenou, se během uplynulého roku ukázala jako velmi problematická.

Zatímco jsme během první poloviny minulého roku doufali v přijetí zákona o sociálním bydlení, jenž by pomohl řešit bytovou situaci zranitelných skupin obyvatel – lidí bez domova, těch, kdo přežívají v hrozných podmínkách v ubytovnách a domech obchodníků s chudobou, seniorů, nebo rodin s jedním rodičem. Zákon však nebyl přijat a tak je vhodné bydlení pro tyto lidi stále jen snem.

Mezitím jsme však byli svědky bezprecedentního růstu výše nájmů i cen nemovitostí v celé České republice, hlavně pak v Praze. Výsledkem je, že mnozí musejí na bydlení vynakládat polovinu i více svých příjmů, nebo jsou odsouzeni k bydlení nevyhovujících podmínkách. Nabízí se otázka, zda tedy není výhodnější nemovitost si koupit. Když nemají chleba, tak proč nejedí koláče? Představa 30 let splácení hypotéky je pro mnoho lidí děsivá, zvlášť v situaci, kdy většina pracovních míst není stabilních. Kvůli změnám v pravidlech poskytování hypoték na ni navíc ani mnozí zájemci nedosáhnou. A pokud na ni dosáhnou a splácení selže, ocitají se nejen bez zakoupené nemovitosti, ale i s přetrvávajícím dluhem vůči bance. To je riziko, do něhož by nikdo neměl být nucen.

Zhoršená dostupnost bydlení je fenomén, který ovlivňuje lidské životy více, než by se na první pohled mohlo zdát. V mém okolí jsem často svědkem toho, jak mí vrstevníci místo práce, která by je bavila, volí práci v korporátních firmách, která je stabilní a dobře placená, umožní jim tedy pořídit bydlení na hypotéku. Problémy se stabilitou a cenou bydlení navíc mohou způsobovat to, že mladí lidé, ať už vědomě nebo nevědomě, odkládají založení rodiny.

Protože nechceme žít v rentiérské společnosti, kde se náš životní osud odvíjí od toho, jestli vlastníme nebo nevlastníme nemovitost, a přednější jsou soukromé podnikatelské zájmy spekulantů, než uspokojení bytových potřeb lidí, rozhodli jsme se založit Iniciativu za dostupné bydlení Bydlet – žít! Nejen proto, že stabilní a kvalitní bydlení je základní podmínkou důstojného života, ale také proto, že nechceme celý svůj život podřídit uspokojení jedné základní potřeby, zatímco spekulanti a bankéři si budou mnout ruce.

Mnozí se ptáte, jak to chceme udělat, jak lze zajistit dostupné bydlení, když cena bydlení je přece dána trhem. My si ale myslíme, že bydlení není oblastí, v níž by měl mít trh poslední slovo. Dovolte mi tedy přednést naše požadavky:

Naším hlavním požadavkem je, aby stát prostřednictvím obcí začal stavět byty se sníženým nájmem, a do této výstavby by mělo být investováno nejméně 1% HDP. Bydlení dostupné pro všechny je investicí, která se státu bohatě přímo i nepřímo vrátí. Je rovněž třeba podporovat stavební družstva a komunitní projekty vzešlé od občanů. Na tyto projekty by měl stát poskytovat neziskové půjčky a města by měla poskytovat své prázdné domy a pozemky. Rovněž povolování nových staveb by mělo být transparentnější a rychlejší. Zároveň nesmí být ohrožena kvalita výstavby, urbanistické hodnoty, ekologická udržitelnost a zájmy veřejnosti.

Domníváme se, že by měla být znovu zavedena regulace nájemného tak, aby z bydlení nebyl obrovský byznys. Regulace nájemného také zajistí, že město zůstane místem pro lidi a ne jen oblastí s kancelářemi a předraženými restauracemi. I ceny energií by měly být regulovány, aby například voda měla neziskový charakter a byla v rukou samospráv. Rovněž služba Airbnb by měla podléhat regulaci a být zdaněna tak, aby z ní nebyl byznys velkých firem, který přetváří celé čtvrti na turistické skanzeny plné neoficiálních hotelů. Airbnb nesmí zvyšovat nájmy a ceny nemovitostí.

Dále žádáme jasná pravidla pro developery co, jak a kde mohou stavět, tak aby z toho měli prospěch všichni obyvatelé. Je například možné určit jim povinnost stavět 20% bytů se sníženým nájemným. Stát by měl bránit spekulacím s nemovitostmi a to i tím, že více zdaní vlastníky mnoha nemovitostí. Je potřeba také motivovat vlastníky prázdných nemovitostí k veřejně prospěšnému využívání jejich nemovitostí, nebo jejich smysluplnému pronájmu.

Požadujeme přijetí zákona o sociálním bydlení tak, aby se zastavil obchod s chudobou a vytvořil se systém důstojného bydlení pro sociální skupiny ohrožené chudobou a bezdomovectvím. Řešením nejsou ubytovny pro chudé, ale standardní byty v sociálně rozmanitém prostředí. Sociální bydlení by mělo být založeno na principu Housing First – tedy nikoli na základě zásluh, ale na základě potřebnosti.

Rovněž navrhujeme zakázat realitním kancelářím účtovat nájemníkům provizi za služby, které byly ve skutečnosti poskytnuty majiteli bytu. Vysoké kauce a provize realitním kancelářím zbytečně snižují dostupnost bydlení nízkopříjmovým skupinám obyvatel.

Naše požadavky jsou realistické a splnitelné, avšak víme, že přesvědčit o nich ostatní, zejména pak politické představitele, rozhodně nebude jednoduché. Čím více nás ale bude, tím větší šanci máme. Proto vás chci vyzvat – podepište naši petici, ale ještě lépe – přidejte se k nám! O dostupném bydlení je potřeba mluvit v Praze i v regionech, v ulicích i na pracovištích, v médiích a dostat jej i do sněmovních a vládních kanceláří. Jedině tak může být náš boj úspěšný.

Studenty v Praze nechceme?

Ondřej Teplý  (18.4.2018) 

Mladí lidé, kteří studují v hlavním městě, jsou v bytové tísni. Bydlení je pro ně často drahé a nedostupné. Vede z toho cesta ven?

„Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus“ (Radujme se tedy, dokud jsme mladí). Tak začínají slova známé studentské hymny. Avšak bezstarostnost, která v písni zaznívá, ostře kontrastuje s dnešní vyhrocenou situací studentů, kteří čelí tvrdým podmínkám. Vysokoškolské koleje jsou ve stejném stavu, v jakém je zažili naši rodiče. Standardem jsou pokoje po čtyřech a společná koupelna pro padesát lidí. Podmínky státem zřizovaného studentského bydlení jsou natolik nedostačující, že mladí lidé bývají nuceni hledat ubytovaní přes realitní trh, čímž výrazně zvyšují poptávku, a bezděky tak napomáhají k prohlubování pražské bytové krize.

Studenti nejsou vítáni

Zprávy o alarmujících cenách pražských pronájmů poslední dobou plní přední stránky českých médií. Jen za poslední tři roky, kdy bydlím v hlavním městě, došlo k jejich navýšení o desítky procent. V reálu to pro mnohé z nás znamená nutnost výrazně zasáhnout do měsíčního rozpočtu. Pro ilustraci: v roce 2015 se průměrná cena za neprůchozí pokoj pohybovala kolem pěti tisíc korun i s energiemi. Za stejný pokoj dnes zaplatíte zhruba o tři tisíce korun víc. My, studenti, se tak ocitáme v začarovaném kruhu: pracujeme, abychom měli na drahé pronájmy, což ve výsledku pro mnohé znamená prodloužení studia a placení poplatků s tím spojených. Nicméně kromě běžných finančních problémů se při hledání podnájmů objevují i další specifická úskalí. V mnoha inzerátech se při podrobnějším prozkoumání podmínek pronajímatele dozvíme, že studenti nejsou vítáni. Druhý klasický scénář je malé výběrové řízení, ze kterého ve většině případů student nevychází nejlépe, jelikož nemá stabilní zaměstnání. Jediné, co studenta může zachránit, jsou osobní kontakty s majiteli, anebo známí v realitních kancelářích.

https://a2larm.cz/2018/04/studenty-v-praze-nechceme/