Veřejná schůzka iniciativy

Dobrý den,

iniciativa za dostupné bydlení Bydlet-Žít bude v úterý 15. května od 18:00 pořádat veřejnou schůzku, kde všem zájemcům představíme naši dosavadní činnost i naše záměry.

Společně s vámi bychom pak chtěli probrat mimo jiné tyto body:

  • Další průběh petiční akce
  • Medializaci obou verzí základního prohlášení
  • Pravidelné veřejné debaty
  • Nápady na další činnost
  • Volbu druhého mluvčí iniciativy

Na schůzku jste srdečně zváni a budeme rovněž velice rádi, pokud se do boje za dostupné bydlení spolu s námi zapojíte! 🙂

Schůzka se uskuteční v Unijazzu na adrese:

Jindřišská 5
110 00, Praha 1
(Jindřišská pasáž, II. schodiště, 4. patroKdyby bylo schodiště zavřené, zvoňte.)

 

Bydlet-Žít! Iniciativa za dostupné bydlení

Projev iniciativy Bydlet – Žít na 1. Máje

V Praze na Jungmannově náměstí se dnes od 14:00 hodin konala demonstrace za dostupné bydlení a důstojnou mzdu, kterou spoluorganizovala i iniciativa Bydlet-Žít. Projev za iniciativu pronesla na závěr demonstrace Martina Veverková. Celý projev si můžete přečíst zde: 

Po tom, co se odstěhujeme od svých rodičů, užijeme si několik studentských let ve spolubydlení, přijde moment, kdy se musíme začít poohlížet po vlastním, stabilním bydlení. Ti šťastnější z nás dostanou nebo zdědí byt od rodičů nebo prarodičů, ti méně šťastní si musí najít byt s komerčním nájemným a případně doufat, že se jim během několika následujících let podaří dosáhnout na hypotéku. Bydlení je chápáno jako tržní záležitost a jeho zajištění je tedy na nás.

Tato situace, na kterou jsme si od doby, kdy skončila vlna privatizace v 90. letech a regulace nájemného, zvykli a začali ji chápat jako přirozenou, se během uplynulého roku ukázala jako velmi problematická.

Zatímco jsme během první poloviny minulého roku doufali v přijetí zákona o sociálním bydlení, jenž by pomohl řešit bytovou situaci zranitelných skupin obyvatel – lidí bez domova, těch, kdo přežívají v hrozných podmínkách v ubytovnách a domech obchodníků s chudobou, seniorů, nebo rodin s jedním rodičem. Zákon však nebyl přijat a tak je vhodné bydlení pro tyto lidi stále jen snem.

Mezitím jsme však byli svědky bezprecedentního růstu výše nájmů i cen nemovitostí v celé České republice, hlavně pak v Praze. Výsledkem je, že mnozí musejí na bydlení vynakládat polovinu i více svých příjmů, nebo jsou odsouzeni k bydlení nevyhovujících podmínkách. Nabízí se otázka, zda tedy není výhodnější nemovitost si koupit. Když nemají chleba, tak proč nejedí koláče? Představa 30 let splácení hypotéky je pro mnoho lidí děsivá, zvlášť v situaci, kdy většina pracovních míst není stabilních. Kvůli změnám v pravidlech poskytování hypoték na ni navíc ani mnozí zájemci nedosáhnou. A pokud na ni dosáhnou a splácení selže, ocitají se nejen bez zakoupené nemovitosti, ale i s přetrvávajícím dluhem vůči bance. To je riziko, do něhož by nikdo neměl být nucen.

Zhoršená dostupnost bydlení je fenomén, který ovlivňuje lidské životy více, než by se na první pohled mohlo zdát. V mém okolí jsem často svědkem toho, jak mí vrstevníci místo práce, která by je bavila, volí práci v korporátních firmách, která je stabilní a dobře placená, umožní jim tedy pořídit bydlení na hypotéku. Problémy se stabilitou a cenou bydlení navíc mohou způsobovat to, že mladí lidé, ať už vědomě nebo nevědomě, odkládají založení rodiny.

Protože nechceme žít v rentiérské společnosti, kde se náš životní osud odvíjí od toho, jestli vlastníme nebo nevlastníme nemovitost, a přednější jsou soukromé podnikatelské zájmy spekulantů, než uspokojení bytových potřeb lidí, rozhodli jsme se založit Iniciativu za dostupné bydlení Bydlet – žít! Nejen proto, že stabilní a kvalitní bydlení je základní podmínkou důstojného života, ale také proto, že nechceme celý svůj život podřídit uspokojení jedné základní potřeby, zatímco spekulanti a bankéři si budou mnout ruce.

Mnozí se ptáte, jak to chceme udělat, jak lze zajistit dostupné bydlení, když cena bydlení je přece dána trhem. My si ale myslíme, že bydlení není oblastí, v níž by měl mít trh poslední slovo. Dovolte mi tedy přednést naše požadavky:

Naším hlavním požadavkem je, aby stát prostřednictvím obcí začal stavět byty se sníženým nájmem, a do této výstavby by mělo být investováno nejméně 1% HDP. Bydlení dostupné pro všechny je investicí, která se státu bohatě přímo i nepřímo vrátí. Je rovněž třeba podporovat stavební družstva a komunitní projekty vzešlé od občanů. Na tyto projekty by měl stát poskytovat neziskové půjčky a města by měla poskytovat své prázdné domy a pozemky. Rovněž povolování nových staveb by mělo být transparentnější a rychlejší. Zároveň nesmí být ohrožena kvalita výstavby, urbanistické hodnoty, ekologická udržitelnost a zájmy veřejnosti.

Domníváme se, že by měla být znovu zavedena regulace nájemného tak, aby z bydlení nebyl obrovský byznys. Regulace nájemného také zajistí, že město zůstane místem pro lidi a ne jen oblastí s kancelářemi a předraženými restauracemi. I ceny energií by měly být regulovány, aby například voda měla neziskový charakter a byla v rukou samospráv. Rovněž služba Airbnb by měla podléhat regulaci a být zdaněna tak, aby z ní nebyl byznys velkých firem, který přetváří celé čtvrti na turistické skanzeny plné neoficiálních hotelů. Airbnb nesmí zvyšovat nájmy a ceny nemovitostí.

Dále žádáme jasná pravidla pro developery co, jak a kde mohou stavět, tak aby z toho měli prospěch všichni obyvatelé. Je například možné určit jim povinnost stavět 20% bytů se sníženým nájemným. Stát by měl bránit spekulacím s nemovitostmi a to i tím, že více zdaní vlastníky mnoha nemovitostí. Je potřeba také motivovat vlastníky prázdných nemovitostí k veřejně prospěšnému využívání jejich nemovitostí, nebo jejich smysluplnému pronájmu.

Požadujeme přijetí zákona o sociálním bydlení tak, aby se zastavil obchod s chudobou a vytvořil se systém důstojného bydlení pro sociální skupiny ohrožené chudobou a bezdomovectvím. Řešením nejsou ubytovny pro chudé, ale standardní byty v sociálně rozmanitém prostředí. Sociální bydlení by mělo být založeno na principu Housing First – tedy nikoli na základě zásluh, ale na základě potřebnosti.

Rovněž navrhujeme zakázat realitním kancelářím účtovat nájemníkům provizi za služby, které byly ve skutečnosti poskytnuty majiteli bytu. Vysoké kauce a provize realitním kancelářím zbytečně snižují dostupnost bydlení nízkopříjmovým skupinám obyvatel.

Naše požadavky jsou realistické a splnitelné, avšak víme, že přesvědčit o nich ostatní, zejména pak politické představitele, rozhodně nebude jednoduché. Čím více nás ale bude, tím větší šanci máme. Proto vás chci vyzvat – podepište naši petici, ale ještě lépe – přidejte se k nám! O dostupném bydlení je potřeba mluvit v Praze i v regionech, v ulicích i na pracovištích, v médiích a dostat jej i do sněmovních a vládních kanceláří. Jedině tak může být náš boj úspěšný.

Studenty v Praze nechceme?

Ondřej Teplý  (18.4.2018) 

Mladí lidé, kteří studují v hlavním městě, jsou v bytové tísni. Bydlení je pro ně často drahé a nedostupné. Vede z toho cesta ven?

„Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus“ (Radujme se tedy, dokud jsme mladí). Tak začínají slova známé studentské hymny. Avšak bezstarostnost, která v písni zaznívá, ostře kontrastuje s dnešní vyhrocenou situací studentů, kteří čelí tvrdým podmínkám. Vysokoškolské koleje jsou ve stejném stavu, v jakém je zažili naši rodiče. Standardem jsou pokoje po čtyřech a společná koupelna pro padesát lidí. Podmínky státem zřizovaného studentského bydlení jsou natolik nedostačující, že mladí lidé bývají nuceni hledat ubytovaní přes realitní trh, čímž výrazně zvyšují poptávku, a bezděky tak napomáhají k prohlubování pražské bytové krize.

Studenti nejsou vítáni

Zprávy o alarmujících cenách pražských pronájmů poslední dobou plní přední stránky českých médií. Jen za poslední tři roky, kdy bydlím v hlavním městě, došlo k jejich navýšení o desítky procent. V reálu to pro mnohé z nás znamená nutnost výrazně zasáhnout do měsíčního rozpočtu. Pro ilustraci: v roce 2015 se průměrná cena za neprůchozí pokoj pohybovala kolem pěti tisíc korun i s energiemi. Za stejný pokoj dnes zaplatíte zhruba o tři tisíce korun víc. My, studenti, se tak ocitáme v začarovaném kruhu: pracujeme, abychom měli na drahé pronájmy, což ve výsledku pro mnohé znamená prodloužení studia a placení poplatků s tím spojených. Nicméně kromě běžných finančních problémů se při hledání podnájmů objevují i další specifická úskalí. V mnoha inzerátech se při podrobnějším prozkoumání podmínek pronajímatele dozvíme, že studenti nejsou vítáni. Druhý klasický scénář je malé výběrové řízení, ze kterého ve většině případů student nevychází nejlépe, jelikož nemá stabilní zaměstnání. Jediné, co studenta může zachránit, jsou osobní kontakty s majiteli, anebo známí v realitních kancelářích.

https://a2larm.cz/2018/04/studenty-v-praze-nechceme/

 

Sídliště? Především panelové bydliště

Michal Lehečka  (17.2.2018)

V poslední době se veřejný prostor diskusemi o panelových sídlištích jen hemží. Je to dobrá zpráva. V argumentaci ale převažuje hodnocení jejich urbanismu a estetiky.


Sídlištní „hype“ táhnou především dva výzkumně-výstavní projekty – Paneláciv Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a Paneland v Moravské galerii v Brně. Zejména projekt Paneláci představuje úctyhodný a odborně propracovaný příspěvek k bádání o socialistickém modernistickém městě, který má navíc nesporný široce popularizační potenciál. Tým okolo Lucie Skřivánkové a Rostislava Šváchy odvedl neocenitelnou a koncentrovanou analytickou práci, která od dob zkoumání sídlišť sociologem Jiřím Musilem a jeho týmem na začátku osmdesátých let nemá obdoby. Výstavě i textovým výstupům projektu se daří srozumitelně představit koherentní a v zásadě lineární obraz vývoje socialistických sídlišť pohledem historie architektury a vývoje politiky bydlení v Československu. Sídliště jsou tak vcelku inovativně představena na základě kunsthistorické kategorizace do vývojových etap. Vzhledem k zaměření projektu se dá konstatovat, že tvůrci potenciál tématu velmi obratně naplnili.

https://a2larm.cz/2018/02/sidliste-predevsim-panelove-bydliste/

 

Řešení vašeho bydlení. A nejsou to hypotéky

Gaby Khazalová  (28.12.2017) 

Mladý pár očekávající narození dítěte se vydal do banky pro radu jak sehnat bydlení. Nepochodil. Jak by stát měl, a jak by naopak neměl, řešit bytovou krizi, vysvětluje závěrečná analýza našeho seriálu.

K přepážce nejmenované banky v hlavním městě přichází dva mladí lidé. Jsou v ideálním plodném věku mezi pětadvaceti a třiceti, mají vysokoškolské diplomy a plné pracovní úvazky ohodnocené mzdou, která se pohybuje kolem pražského ženského mediánu. Potřebují „jen“ bydlet.

Investiční poradce vyplňuje kolonky: dvacet tisíc čistého, bez dluhů a jiných úvěrů, doba splácení třicet let. „A peníze od rodičů máte? A co dítě?“ ptá se. „Zanedlouho přijde,“ ukazuje žena na své břicho. „Hmm, takže budete na rodičovské…“

Počítač zpracovává výsledky, poradce soustředěně hledí do monitoru, ale tváří mu probleskne posměšný úšklebek. Z tiskárny leze verdikt: pár dostane úvěr ve výši 1 750 000 korun, pokud si sežene dvacet procent, tedy 350 tisíc ze svého. O moc výš se nedostane.

Později doma hledají, jaké bydlení by si mohli z úvěru pořídit. Realitní server odfiltruje čtrnáct výsledků pro celou Prahu. Nabízí objekty o velikosti dvacet metrů čtverečních, na kraji města, určením nebytové prostory, ve kterých se ovšem „dá bydlet“. Ke koupi nejlevnějšího normálního bytu poblíž zaměstnání chybí nastávající rodině dva miliony, k průměrnému ještě o jeden víc – průměrná cena pražského bytu totiž činí 4 700 000 korun.

http://denikreferendum.cz/clanek/26776-reseni-vaseho-bydleni-a-nejsou-to-hypoteky