Michal Lehečka (22.9.2017)
Platformy typu Airbnb nadměrně zatěžují město a jeho obyvatele – na rozdíl od squattingu, který může pro město znamenat velký přínos.
Dva mladíci s americkým přízvukem se podroušeně baví na balkoně domu na Vinohradech. Jsou zhruba tři ráno. Jejich povídání budí celý blok, i když nijak nekřičí, jsou slyšet napříč v každém rohu dvora. Po pár minutách první z nich odchází z balkonu dovnitř do pokoje. Druhý mu sděluje, že ještě chvilku zůstane, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Hned jak se za prvním zabouchnou balkonové dveře, druhý mladík se vyzvrací z balkonu přímo pod okno sousedů, kteří bydlí v přízemí. Druhý večer se situace opakuje, jen bez zvracení. Párty, hluk, dupání. Ráno si mladíci zajdou na polévku phở a dál pokračují v nerušené jízdě. Po týdnu konečně odjíždějí. Další parta na sebe nenechá dlouho čekat.
Ve stejný čas squatteři z pražského autonomního sociálního centra Klinika řeší, co dál s pravomocným rozsudkem ohledně předání budovy v Jeseniově ulici Správě železniční dopravní cesty, a zároveň čelí žalobě ze strany ÚZSVM, který kolektiv žaluje za bezesmluvní používání budovy o 359 tisíc korun. Je to dost zapeklitá situace. Mají se bránit jinak než soudně, okupovat budovu i nadále? Kdo ví… Soud naprosto nezohlednil nestandardní postup státních institucí i legitimní podstatu obrany kolektivu Kliniky. Soudci rozsudkem jen podpořili status quo – státem (ne)spravované nemovitosti jsou pouhou komoditou, tedy prostředkem obchodu, směny, výdělku. Vlastnictví evidentně nijak společensky nezavazuje.
https://a2larm.cz/2017/09/pravo-na-mesto-aneb-hyperkapitalismus-vitezi/
