Kde domov můj: bydlení se stává nedostupným i pro střední třídu

Barbora Bakošová  (28.11.2017) 

Ceny bytů rostou do astronomických výšek, zvedá se i výše nájmů. Mladým lidem se možnost dostupného bydlení vzdaluje. Mezi jejich problémy s bydlením a těmi, s nimiž bojovala generace jejich rodičů, je velký rozdíl. Příběhy dvou žen o hledání bydlení to potvrzují.

Veronika má 29 let a chce kupovat byt. Iva má 53 let a ve svém bytě žije přes pětadvacet let. Obě dnes žijí v Brně, obě na sídlištích v okrajových částech města. Obě jsou plně zaměstnávané svou prací. Iva coby zaměstnankyně grafického studia, Veronika jako projektová analytička v nadnárodní korporaci.

Pro obě je bydlení bezpečím a útočištěm, nalézt ho však nebylo a není ani pro jednu snadné. Zatímco pro Ivu bylo shánění bydlení těžké kvůli špatné bytové politice minulého režimu, Veronika dnes bojuje s vysokými cenami a nedostatkem volných bytů. V čem se liší potíže dnešních mileniálů a generace jejich rodičů?

„Pokud člověk sháněl byt před rokem 1989, nevstoupil do bytového družstva a nečekal několik let, až na něj přijde řada, neměl moc velkou šanci. Já jsem se k prvnímu bytu dostala díky velké náhodě a velkému bytovému štěstí. Ale úplně na rovinu – k mé první dvougarsoně jsem přišla přes známé a přes úplatek,“ popisuje Iva, jak získala svůj první byt. Dvougarsonka na sídlišti Líšeň ji tehdy vyšla na tehdejších třicet tisíc, polovinu však dala za zprostředkování.

Předlistopadová státem řízená bytová politika sice zdánlivě pracovala s myšlenkou bydlení pro každého a kontrolovala nabídku a poptávku trhu s bydlením, čímž chtěla zajistit jeho dostupnost. O rovném přístupu k bydlení pro všechny však nemohla být řeč.

http://denikreferendum.cz/clanek/26597-kde-domov-muj-bydleni-se-stava-nedostupnym-i-pro-stredni-tridu

Právo na město aneb Hyperkapitalismus vítězí

Michal Lehečka  (22.9.2017)

Platformy typu Airbnb nadměrně zatěžují město a jeho obyvatele – na rozdíl od squattingu, který může pro město znamenat velký přínos.

Dva mladíci s americkým přízvukem se podroušeně baví na balkoně domu na Vinohradech. Jsou zhruba tři ráno. Jejich povídání budí celý blok, i když nijak nekřičí, jsou slyšet napříč v každém rohu dvora. Po pár minutách první z nich odchází z balkonu dovnitř do pokoje. Druhý mu sděluje, že ještě chvilku zůstane, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Hned jak se za prvním zabouchnou balkonové dveře, druhý mladík se vyzvrací z balkonu přímo pod okno sousedů, kteří bydlí v přízemí. Druhý večer se situace opakuje, jen bez zvracení. Párty, hluk, dupání. Ráno si mladíci zajdou na polévku phở a dál pokračují v nerušené jízdě. Po týdnu konečně odjíždějí. Další parta na sebe nenechá dlouho čekat.

Ve stejný čas squatteři z pražského autonomního sociálního centra Klinika řeší, co dál s pravomocným rozsudkem ohledně předání budovy v Jeseniově ulici Správě železniční dopravní cesty, a zároveň čelí žalobě ze strany ÚZSVM, který kolektiv žaluje za bezesmluvní používání budovy o 359 tisíc korun. Je to dost zapeklitá situace. Mají se bránit jinak než soudně, okupovat budovu i nadále? Kdo ví… Soud naprosto nezohlednil nestandardní postup státních institucí i legitimní podstatu obrany kolektivu Kliniky. Soudci rozsudkem jen podpořili status quo – státem (ne)spravované nemovitosti jsou pouhou komoditou, tedy prostředkem obchodu, směny, výdělku. Vlastnictví evidentně nijak společensky nezavazuje.

https://a2larm.cz/2017/09/pravo-na-mesto-aneb-hyperkapitalismus-vitezi/

 

 

ČEZ v rychlosti prodal sídliště Písnice

Martin Paulus  (16.6.2017)

Skupina ČEZ prodala byty, kde žili bývalí zaměstnanci v důchodu. ČEZu nyní hrozí žaloby od nájemníků.

Minulý týden došlo ke dvěma událostem v oblasti bydlení. Zatímco demonstrativní obsazení prázdných budov na podporu dostupného bydlení média zaznamenala, mimo jejich zájem zůstala událost, která může mít tvrdé dopady na stovky převážně starších Pražanů. Jedná se o prodej pražského sídliště Písnice ve vlastnictví ČEZ společnosti CIB Rental, která se zabývá realitním byznysem a je údajně spjata s kauzou Panama papers. Tento obchod není jednou z mnoha transakcí, ke kterým běžně dochází. Hlavním rozdílem je jeho rozsah a politický rozměr. Dosud největší podobnou transakcí, dokonce ve středoevropském měřítku, byl nechvalně známý prodej bytů OKD se 100 tisíci nájemníky. Proti tomu se Písnice jeví jako drobnost, ale není. Sídliště, a tím spíše v Praze, se po roce 2010 neprodávají každý rok a tisícovka důchodů o žebrácké holi není zanedbatelný problém.

https://a2larm.cz/2017/06/cez-v-rychlosti-prodal-sidliste-pisnice/