Gaby Khazalová (29.11.2017)
Představovali si, že budou mít vlastní byt a namísto toho stěží vydělají na nájem. Na vině je polistopadová politika, která bydlení vyloučila z veřejného zájmu. Mezi lidmi vyhloubila příkopy, jež je rozdělují dodnes.
„Zvýší-li se cena šunky, tak se bez ní můžeme obejít, ale zvýší-li se neúnosným způsobem cena bydlení, tak ho není možné přestat zítra nebo pozítří konzumovat,“ přiznával v roce 1993 premiér Václav Klaus v rozhovoru pro Respekt. Následných pětadvacet let neexistující politiky bydlení nám přitom ukázalo, jak lehce se může stát, ze ho ze dne na den konzumovat přestaneme.
Pro takřka 180 tisíc lidí v bytové nouzi je dnes bydlení něco jako výběrová šunka. A pro nastupující generaci se tou šunkou může stát v blízké budoucnosti.
Jestliže po revoluci mladé rodiny neměly jistotu vlastního bydlení, které jim tehdejší elita jednohlasně slibovala, dnes už v ně někteří ani nedoufají. Touha po vlastnictví přitom stále přetrvává, přestože se dnešní generaci čím dál více vzdaluje.
